Patříme do generace, která vyrostla v devadesátých letech. Za nás se koukalo na televizi a hrály se videohry. A to pak vystřídal počítač, počítačové hry a následně i internet. Tak nějak jsme tomu navykli. Přestali jsme psát z táborů dopisy a posílali jsme esemesky. Známky na vysvědčení jsme dostávali vytisknuté namísto toho, aby nám je paní učitelka krasopisně napsala. Originální cédéčka s hudbou vystřídaly vypálené verbatimky. Počítač měli doma jen někteří a i tyto kousky hučely tak, že jsme je slyšeli ve vedlejším pokoji. Internet byl jen přes telefonní připojení a byl hodně drahý, takže jsme tam směli vždy jen o víkendu na půl hodiny, kdy bylo připojení levnější. Na Alíkovi jsme poznávali nové přátele. To byla druhá polovina devadesátých let a začátek nového tisíciletí. Také si to pamatujete?
Jsme přelomová generace. Právě v naší době došlo k tomu velkému zlomu od svobodného života venku mezi přáteli k přechodu do uzavřené sítě internetu, Facebooku, Googl+ a dalších a dalších. Technika vytváří stále hustější síť, kterou nakonec nepropadne nikdo. A já nepatřím mezi lidi, jež by na to nadávali. Je to prostě vývoj. Ano, jistě mi chybí velké kazety do videa, které si snad ani dnešní děti neumějí představit, a celoodpolední pobíhání venku a hraní si s bráchou na balících. Ale to všechno mi chybí jen z toho důvodu, že takové bylo mé dětství. Dnešní děti ho mají jiné. Takový je vývoj. I oni budou nejspíš za pár let plakat nad zkaženou novou generací.
Proto říkám: Nenadávejme na dnešní dobu. Je taková, jakou jsme ji chtěli a jakou jsme si ji udělali.
Původně jsem tento článek chtěla pojmenovat „Osvobozena od Facebooku“ a chtěla v něm popsat mé odvykání tomuto novému zlozvyku. Možná i návyku. Vždyť Facebook je už házen do jednoho pytle s cigaretami, čokoládou nebo kávou. Dřív jsem ho měla zapnutý nepřetržitě. Jenže pak jsem si řekla „NE!“ a radikálně jsem ho omezila a věřte nebo ne, jde to i bez něj!
Takže tedy „Ať žije 21. století!“
Také si pamatuju, jak jsem chodila na internet od 6 do 7, protože to bylo lacinější a celou dobu jsem strávila na Alíkovi, to pro mě byl internet. A vůbec vše co píšeš, to vše bylo pro mě také v dětství známé… Stejně jako my teď můžeme odsuzovat dětství dnešních dětí, tak stejně odsuzují babičky a dědové naše dětství a mládí, jenže nám to přijde normální, takže nemá cenu odsuzovat to, že dnešní děti vrůstají na Facebooku a jiných sociálních sítí, když to k této době prostě patří, jak říkáš. Oni zase budou svým dětem říkat, jo za našich let, my jsme měli Facebook, to bylo noc, to vy ani nemůžete znát 😀 🙂
Ach, teď jsem si hezky zavzpomínal:)
No. Mám to podobně :D. Dřív internet jen na krátko max na hodinku denně. Přečíst emaily atd a dnes jsem na něj v práci přes 8 hodin denně a to nepočítám čas ještě co prosurfuji doma.