Paní Bovaryová

Paní Bovaryová rozbouřila Francii už v roce vydání a do dnešního dne se řadí k nejkontroverznějším realistickým románům.“ (na obálce knihy)

Docela věřím tomu, že v době svého prvního vydání (1857) vzbudil román Paní Bovaryová velký rozruch. Gustave Flaubert v něm zaznamenává touhu utéct ze všedního života k romantickým představám, což se však hlavní hrdince stane osudným. Má cesta s románem nebyla úplně jednoduchá. Jak již bylo výše řečeno, jedná se o realistický román a je tedy jasné, že nosným prvkem románu bude popis. Kniha je rozdělena na tři části a každá je dále členěna na kapitoly. Mohu říct, že jakmile jsem se dostala ke druhé části bylo to už dobré. Celá první část byla především o seznámení (důkladném seznámení) s prostředním a s postavami. Děj se odvíjel především ve druhé a třetí část, každou tuto část bych pojmenovala dle milence paní Bovaryové – tedy Rodolphe a Léon. Celý příspěvek

Rubriky: Literární koutek | Napsat komentář

John Irving: Ulice Záhadných tajemství

Ulice Záhadných tajemství je pětisetstránkový román, v němž Irving hodně shrnuje a bilancuje. Hlavní postavou je spisovatel Juan Diego který vzpomíná na svůj život, především na dětství. Je původem Mexičan. Se svou sestrou Lupe, která má dar číst myšlenky, ovšem nikdo kromě jejího bratra jí nerozumí, žije na skládce v Mexické Oaxace, jsou to děti ze skládky. Juan Diego na skládce zachraňuje knihy určené k likvidaci, všichni mu proto přezdívají čtenář ze skládky. Velmi se mi na textu líbí používání typických přezdívek pro jednotlivé postavy: čtenář ze skládky, čtenářka myšlenek.

 

Román je zabydlen nejen těmito dvěma postavami, ale mnohými dalšími, které jsou čtenáři povětšinou sympatické. Nebyl by to Irving, kdyby každá z nich nebyla svým způsobem zvláštní, jiná, možná až skandální.  Svou roli má matka dětí Esperanza. Je to prostitutka a uklízečka v místním katolickém sirotčinci. Její jméno znamená naději, což vnímají místní jeptišky jako paradox a mluví o ní jako o Desesperanze (beznaději). Esperanza však záhy nešťastně umírá a Juan Diego s Lupe se dostávají do výchovy k místním jezuitským bratřím. Juan Diego záhy přilne k seňoru Eduardovi, rodákovi z americké Iowy a Lupe nazývaným jako papouščí muž. Eduardo se však nakonec nestává knězem, jak se od něj očekává, ale uchyluje se do skandálního svazku s transvestitní prostitutkou Flor.

Celý příspěvek

Rubriky: Literární koutek | Napsat komentář

Primark aneb ať žije konzum

Včera jsme byli s kamarády na výletě v Drážďanech, a když se na to dívám zpětně, mělo nám být hned od začátku jasné, že to bude hodně dobrodružná cesta.

V půl deváté, když jsme měli vyjíždět, mi můj bratr volá, že neví, zda odjedeme, protože máme píchlé kolo. Super. Natáhla jsem se tedy znova do postele a čekala. Tenhle malý zádrhel se naštěstí podařilo vyřešit a o hodinu později už mě Jarek vyzvednul a vyrazili jsme. Až jsem byla překvapená, jaký „kousek“ to bylo. Jeli jsme dvě hodinky, pohodová cesta.  Dokonce se nám i v tom na první pohled přeplněném městě podařilo zaparkovat. Plán byl následující: projdeme si město a pak se vrhneme na nákupy (kdyby to totiž někdo nevěděl, nedávno se právě v Drážďanech otevřel Primark, všichni o tom mluvili, tak jsem na to byla zvědavá).

Počasí jsme moc nevychytali, a tak jsme po asi hodinové procházce městem zapadli celí promáčení a promrzlí do obchodního centra, kde jsme si dali oběd. No a pak už jsme vyrazili do Primarku a o tom bych se ráda rozepsala trošku víc…IMG_4499

Celý příspěvek

Rubriky: Život | Napsat komentář

Horory obvykle nečtu…

Přesně tak. Horory obvykle nečtu. Jsem prostě strašpytel. Před lety jsem rozečetla Prokletí Salemu od Stephena Kinga a asi po sedmdesáti stranách jsem to musela odložit. Bála jsem se jít i na záchod. Před nedávnem jsem ale dala Kingovi druhou šanci. Tentokrát jsem si v knihovně půjčila Řbitov zvířátek. Ano, je to opravdu Řbitov. Na první pohled se to může zdát divné, ale tento název má své opodstatnění, které nám vypravěč hned na prvních stránkách vyjeví.

řbitov zviřátek

 

Knihu jsem tentokrát dočetla až do konce. A jaké z ní mám pocity? Předpokládám, že to bude v porovnání s dalšími Kingovými romány čajíček. Tím nemyslím, že by to bylo špatné, ale že to není tak strašidelné, takže to zvládnou i paranoidní strašpytlové, jako jsem já. Celý příspěvek

Rubriky: Literární koutek | Napsat komentář

Opona – Poirotův poslední případ

POZOR! NÁSLEDUJÍCÍ TEXT PROZRAZUJE ZÁPLETKU A ROZUZLENÍ!

Asi před 14 dny v televizi běžel poslední díl Hercula Poirota. Detektivky Agathy Christie miluji. Myslím si, že doba a místo, v nichž se odehrávají, mají kouzelnou atmosféru. Impozantní děs nahánějící stará sídla v kontrastu s moderními minimalistickými vilami, krásné ženy s dokonalým líčením, muži v elegantních oblecích a mezi nimi vždy úžasný Hercule Poirot se svými malými šedými buňkami. Na detektivky všeho druhu koukám odmala, ale žádná mi nebude milejší, než Hercule Poirot. Celý příspěvek

Rubriky: Literární koutek | Napsat komentář

Laser Game

V neděli jsem poprvé vyzkoušela laser game. A musím říct, že to byla bomba.
Nejdřív jsme si každý vybrali svou výstroj a výzbroj – vestu se zbraní. Každá vesta byla pojmenovaná kvůli konečnému vyhodnocení. Byla tam zajímavá jména – Harry Potter, Lord Voldemort, Gargamel, Bob, Bobek, Pat, Mat, Amálka… Já jsem si vybrala Krtečka (někdo byl totiž rychlejší a Lorda Voldemorta mi sebral 🙁 ). Hráli jsme dvě hry. Při první hře nás tam bylo asi 15, takže jsme se rozdělili do dvou týmů a hráli jsme proti sobě. My jsme byli Green team, takže jsme svítili zeleně. Pak nás už nahnali do velkého černého bludiště a tam už to fungovalo tak, že buď zabiješ, nebo budeš zabit. Bylo to napínavé. Byla tam všude tma, úzké uličky, okna, kterými tě mohli zastřelit. Celý příspěvek

Rubriky: Život | Napsat komentář

Padesát odstínů šedi: pornografie nebo umění?

Dlouhou dobu jsem musela načítat nekonečné seznamy nudné povinné literatury, a proto, jakmile jsem si mohla knihu vybrat sama, jsem sáhla po dílku, o němž mnozí tvrdí, že je skandální. Samozřejmě ne všichni, můj bratr tvrdí, že se jedná o knihu, kterou čtou „bydlenky“ v domnění, že touto činností dělají něco skutečně nemravného a skandálního (význam slova „bydlenka nechť si každý zjistí sám).

Sáhla jsem tedy po knize Fifty Shades of Grey od autorky E. L. James. Musím říct, že to je kniha, která je v knihovnách těžce k sehnání. V Městské bylo beznadějně rozpůjčováno všech 156 výtisků a v Národní knihovně tam bylo asi 6 rezervací dopředu, a proto jsem zkusila naší letňanskou knihovnu. Tam jsem byla druhá nebo třetí v pořadí a kupodivu jsem na knihu čekala asi jen měsíc. V porovnání s tím, za jak dlouho jsem ji měla přečtenou, je to však dlouhá doba. Celých 600 stránek jsem měla přelouskaných asi za 5 dní a to jsem rozhodně nečetla stylem, že bych u toho seděla celý den. Ano, přiznávám, je to kniha, která se čte velmi lehce a velmi rychle. Autorka má skvělý vyprávěcí talent (proč jsem si jen při zmínce o vypravěčském talentu vzpomněla na Boženu Němcovou…? Asi ještě stále degenerace z prodělaných státnic z češtiny). Celý příspěvek

Rubriky: Literární koutek | 2 komentáře

Bídníci bojovali až do úplného konce

Před několika málo dny přišla do kin další adaptace slavného románu Victora Huga Bídníci. Ano, stydím se, román jsem bohužel dosud nečetla. To však neznamená, že se k tomu už nikdy nedostanu. Možná právě díky tomuto filmu bych si knihu určitě chtěla půjčit a přečíst. Je mi jasné, že se na filmové plátno nedostalo všechno, a právě to mě láká. Ale zpátky k filmu.

Snad každý si ještě pamatuje základní dějovou linku románu, o němž se zajisté učil jak na základní, tak na střední škole. Jean Valejan, bývalý galejník, se ujme malého děvčátka Cossety a stane se tak jejím otcem i matkou, pokud mohu použít slova přímo z filmu. Adaptace ale není pouhým filmem. Na internetu jsem se dočetla, že tam uslyšíme i písně, ale pozor: ve filmu není jediné mluvené slovo. Celé dvě a půl hodiny nás provázejí hudba a písně. A musím říct velice krásné písně. Hned na začátku nás uvítá velkolepá hudba doprovázející tvrdou práci galejníků. Ve filmu pak slyšíme i krásné milostné, bojovné i žalostné písně. Myslím, že hudba je opravdu povedená.

Celý příspěvek

Rubriky: Filmy | 1 komentář

Na co jít před Vánoci do divadla?

Rozhodně na Vánoční koledu – divadelní představení na motivy vánoční povídky Charlese Dickense. Snad ani nemusím připomínat děj. Chamtivého lichváře Ebenezera Scrooga navštíví po sobě celkem tři duchové – Duch minulých Vánoc, Duch současných Vánoc a Duch budoucích Vánoc. Každý z nich se snaží starého chamtivce napravit a snad ani nikoho nepřekvapím, když napíšu, že se jim to nakonec povede. Je to vánoční příběh a ten přece nemůže skončit špatně. Na druhou stranu ale bylo představení místy dost temné až děsivé. Celý příspěvek

Rubriky: Divadlo | Napsat komentář

Pokus o návrat?

Po opravdu dlouhé době jsem zase tady. Vím, hodně dlouho jsem se blogu nevěnovala, přišlo to a pak to, prostě jsem se na to od začátku roku úplně vykašlala.

S počátkem nového akademického roku jsem se však rozhodla svůj blog opět obnovit. Je mi jasné, že mám mizivou návštěvnost a že si to tu píšu vlastně jen sama pro sebe. Ale víte, co? Je mi to jedno! Třeba se najde pár lidí, které to zaujme, a budou se sem vracet. Takže mi držte palce, pouštím se do toho!

Svůj první článek jsem se rozhodla věnovat kultuře, konkrétně divadlu. Hodně z vás si jistě řekne „Proboha, divadlo…“. Chtěla bych vám ale ukázat, jak je divadlo nádherné a že to vůbec nemusí být nuda. Od začátku roku jsem navštívila celkem pět představení (vím, není to mnoho, ale víc jsem toho prostě nestihla).

Celý příspěvek

Rubriky: Divadlo, Život | 2 komentáře