Okamžiky štěstí

Patrik Hartl je spisovatel, jehož jméno se v poslední době často skloňuje. Okamžiky štěstí je jeho v pořadí již třetí román a musím přiznat, že jsem v knihkupectví váhala, který z těchto tří vybrat. Nakonec jsem se rozhodla pro ten nejnovější – z roku 2016. Už teď ale vím, že se tam pro zbylé dva určitě vrátím. Byla jsem totiž naprosto nadšená!

Před Okamžiky štěstí jsem četla Slavíka, román z doby druhé světové války s neuvěřitelně silným příběhem. Nějaký ten kapesník jsem u něj posmrkala. Chtěla jsem si tedy potom odpočinout u nějaké pohodovější četby. S otevřením Okamžiků štěstí jsem ale dostala mnohem víc. Patrik Hartl nepotřeboval žádné vypjaté společenské a politické události ani boj o holý život, aby napsal neuvěřitelně silný a působivý příběh.

Okamžiky štěstí jsou dvojrománem. Můžeme ho číst z obou stran. Z jedné strany se odvíjí příběh Veroničin, z té druhé Jáchymův. Veronika a Jáchym jsou sourozenci a příběh začíná tragédií – jejich rodiče umírají při autonehodě. Kdo by si však myslel, že celý román bude o nářku a vyrovnávání se s touto tragédií, byl by na omylu. Tato událost změní životy obou sourozenců a to hodně. Posune je určitým směrem. Oba se snaží žít svůj život tak nejlépe, jak to dovedou. Někdy dělají větší či menší chyby, někdy se špatně rozhodnou. Oba se však snaží ukrást si své „okamžiky štěstí“.

Ještě tak chtěla ležet, protože se opravdu cítila až překvapivě šťastná. A vzhledem k tomu, že už měla dost životních zkušeností, aby věděla, že to bude trvat jen chvíli, rozhodla se ten pocit radši ničím nerušit a užívat si ho, dokud to jde.“ (Veronika, str. 174)

Patrik Hartl dokázal na příběhu obou sourozenců ukázat touhu po lásce, po štěstí a jak složité je těchto věcí trvale dosáhnout. Román není o pohnutých soubojích o život ani o velkých a osudových láskách, ale je o životě. O tom, jaký život opravdu je. To všechno ale Hartl vypráví s humorným nadhledem, takže jsem se nejednou u knihy zasmála.

Obě postavy jsou velmi sympatické a čtenář jim prostě musí fandit od začátku až do konce. Veronika, u níž jsem začala já, se stává matkou, rozjíždí cateringovou firmu a s přestávkami hledá toho pravého muže. Jáchym se v Praze necítí moc dobře, a proto utíká nejprve do New Yorku a potom i na výletní loď, kde pracuje jako animátor.

Každý čtenář si v Okamžicích štěstí najde kousek sebe. I já jsem se tam nejednou našla. Tím se pro mě stal příběh Veroniky a Jáchyma neuvěřitelně silný.

Závěrem musím říct, že mě Okamžiky štěstí chytly za srdce a rozhodně si při další cestě do knihkupectví opatřím i další dvě Hartlovy knihy.

Příspěvek byl publikován v rubrice Literární koutek. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *