Včera jsme byli s kamarády na výletě v Drážďanech, a když se na to dívám zpětně, mělo nám být hned od začátku jasné, že to bude hodně dobrodružná cesta.
V půl deváté, když jsme měli vyjíždět, mi můj bratr volá, že neví, zda odjedeme, protože máme píchlé kolo. Super. Natáhla jsem se tedy znova do postele a čekala. Tenhle malý zádrhel se naštěstí podařilo vyřešit a o hodinu později už mě Jarek vyzvednul a vyrazili jsme. Až jsem byla překvapená, jaký „kousek“ to bylo. Jeli jsme dvě hodinky, pohodová cesta. Dokonce se nám i v tom na první pohled přeplněném městě podařilo zaparkovat. Plán byl následující: projdeme si město a pak se vrhneme na nákupy (kdyby to totiž někdo nevěděl, nedávno se právě v Drážďanech otevřel Primark, všichni o tom mluvili, tak jsem na to byla zvědavá).
Počasí jsme moc nevychytali, a tak jsme po asi hodinové procházce městem zapadli celí promáčení a promrzlí do obchodního centra, kde jsme si dali oběd. No a pak už jsme vyrazili do Primarku a o tom bych se ráda rozepsala trošku víc…