Horory obvykle nečtu…

Přesně tak. Horory obvykle nečtu. Jsem prostě strašpytel. Před lety jsem rozečetla Prokletí Salemu od Stephena Kinga a asi po sedmdesáti stranách jsem to musela odložit. Bála jsem se jít i na záchod. Před nedávnem jsem ale dala Kingovi druhou šanci. Tentokrát jsem si v knihovně půjčila Řbitov zvířátek. Ano, je to opravdu Řbitov. Na první pohled se to může zdát divné, ale tento název má své opodstatnění, které nám vypravěč hned na prvních stránkách vyjeví.

řbitov zviřátek

 

Knihu jsem tentokrát dočetla až do konce. A jaké z ní mám pocity? Předpokládám, že to bude v porovnání s dalšími Kingovými romány čajíček. Tím nemyslím, že by to bylo špatné, ale že to není tak strašidelné, takže to zvládnou i paranoidní strašpytlové, jako jsem já.

Nebudu tu zabíhat do podrobností, ale jde tu o jisté zlé místo, které ovlivňuje veškeré okolí. Tohle zlo je schopné ovlivňovat lidi do něj zapletené i na dálku. Jednou z takových obětí je i otec rodiny Luis Creed, kterému to úplně změní život. Svou roli zde hrají zombíci a důležitým poselstvím je zjištění, že když někdo odejde, je to někdy lepší, než se ho pokoušet znovu přivést k životu.

Knihu jsem si moc užila, po celou dobu je vám v patách taková nepříjemně mrazivá atmosféra. I tady jsem dělala tu strašnou věc, kterou většinou při čtení knih dělám… listovala jsem dopředu a četla jsem si úryvky odstavců a vět, takže jsem tušila, co se bude dít a kdo umře (jediný žánr, u kterého to vydržím a nelistuju dopředu, jsou detektivky, určitě chápete, proč). Děj byl předvídatelný. Poté, co se rodině Creedových stala ta velká tragédie, bylo jasné, co Luis Creed udělá, ale pořád jsem doufala, že k tomu nedojde. Za zmínku stojí i závěr knihy, který je, řekla bych, až mrazivě otevřený. Můžeme ho chápat tak, že se lidé prostě nepoučí nebo tak, že zlo může být tak velké a zlé, že ho člověk nedokáže přemoct a je jím stále ovládán? Úsudek si každý určitě udělá sám po přečtení knihy.

Hned po dočtení jsem se rozhodla zkouknout i film. No a jsem opravdu strašpytel. Dívala jsem se na něj po částech a do konce jsem ho dokoukat prostě nedokázala. Zarazila jsem se u scény, kdy „vešel Gage Creed v pohřebních šatech“ (takhle nějak to bylo psané i v knize) a dál to prostě nešlo. Takže asi takhle – horor určitě dobrý, ale večer bych se na něj dívat nechtěla. Líbila se mi tam postava Victora Pascowa. V knize to byla dost děsivá postava, ale ve filmu mu přišla až dojemně pozitivní tím, jak se snaží rodině Luise Creeda pomoci. Naopak moc mi neseděla herečka, co hrála Rachel. Nevím proč, ale představovala jsem si ji jako dlouhovlasou brunetu, zatímco ve filmu to byla blondýna s úplně krátkými vlasy.

Co říct závěrem? Jsem ráda, že jsem se odhodlala si Řbitov zviřátek přečíst a že mě nepřemohl strach. Ovšem myslím, že je to na dlouhou dobu poslední Stephen King. Ale pro ty, kteří by si nějaký ten horor chtěli přečíst, ovšem jsou takoví strašpytlové jako já, je Řbitov skvělým titulem. Román určitě stojí za přečtení.

Příspěvek byl publikován v rubrice Literární koutek. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *