Padesát odstínů šedi: pornografie nebo umění?

Dlouhou dobu jsem musela načítat nekonečné seznamy nudné povinné literatury, a proto, jakmile jsem si mohla knihu vybrat sama, jsem sáhla po dílku, o němž mnozí tvrdí, že je skandální. Samozřejmě ne všichni, můj bratr tvrdí, že se jedná o knihu, kterou čtou „bydlenky“ v domnění, že touto činností dělají něco skutečně nemravného a skandálního (význam slova „bydlenka nechť si každý zjistí sám).

Sáhla jsem tedy po knize Fifty Shades of Grey od autorky E. L. James. Musím říct, že to je kniha, která je v knihovnách těžce k sehnání. V Městské bylo beznadějně rozpůjčováno všech 156 výtisků a v Národní knihovně tam bylo asi 6 rezervací dopředu, a proto jsem zkusila naší letňanskou knihovnu. Tam jsem byla druhá nebo třetí v pořadí a kupodivu jsem na knihu čekala asi jen měsíc. V porovnání s tím, za jak dlouho jsem ji měla přečtenou, je to však dlouhá doba. Celých 600 stránek jsem měla přelouskaných asi za 5 dní a to jsem rozhodně nečetla stylem, že bych u toho seděla celý den. Ano, přiznávám, je to kniha, která se čte velmi lehce a velmi rychle. Autorka má skvělý vyprávěcí talent (proč jsem si jen při zmínce o vypravěčském talentu vzpomněla na Boženu Němcovou…? Asi ještě stále degenerace z prodělaných státnic z češtiny).

POZOR! NÁSLEDUJÍCÍ ODSTAVEC TAK TROCHU PROZRAZUJE DĚJ!

Jak bych tedy tuto knihu shrnula? Děj je jasný a každému čtenáři snad musí být po prvních dvou stech stranách jasné, jak to musí skončit. Nezkušená studentka Anastazie Steelová se setká s bohatým podnikatelem Christianem Greyem, který jí postupně zasvěcuje do svého zvráceného intimního života. Zvlášť nápadité mi přišlo pojmenování „Červená mučírna“. Celých 600 stránek spočívá v tom, že se Christian snaží Anastazii donutit, aby mu podepsala jeho zvrhlou smlouvu, podle níž by si s ní mohl v podstatě dělat cokoli. Musím se přiznat, že mě obě hlavní postavy téměř po celou dobu dost rozčilovaly. Anastazie jako ta hloupá a nezkušená naivka, která není schopná tomu arogantnímu, citově vyprahlému a  kontrolou posedlému Christianovi říci ne. Nevím, co bylo záměrem autorky, nevím, zda netvořila Christiana jako postavu, do které se má zamilovat každé děvče, ale u mě by se v tomto případě naprosto minula účinkem. Nedokážu pochopit, proč Ana nevzala nohy na ramena a neutekla hned po prvním pohledu za dveře „Červené mučírny“. Na druhou stranu, kdyby to udělala, pak by nebylo o čem psát. Bylo jasné, že tahle naivní Ana skončí sama se zlomeným srdcem (na pokračování teprve čekám, takže nevím, co se bude dít dál, ale předpokládám, že bude Christian Anastazii opět pronásledovat a ona opět jeho spalujícímu sex-appealu podlehne, aby pak měla – připomínám svou vlastní vinou – opět zlomené srdce, ale jak říkám, pouze se dohaduji, o čem by to mohlo být).

Celý tento „nabitý“ děj byl protkán opravdu častými sexuálními scénami. Občas jsem si tak říkala, kde na to ta autorka vůbec mohla přijít. Zřejmě předtím musela provést podrobné studium SM praktik.

Někdo označuje tento román za skandální. Jenže, co je dnes skandální? Ovšem je mi jasné, proč to všechny ženy tak hladově hltají. Jde tam o sex (navíc popisovaný bez jakýchkoli zábran) a to se holt dneska nosí. Chceš v dnešní době šokovat? Zkus to přes sex a vždycky to zabere. Ale na druhou stranu dnes je sexu všude tolik, že nevím, zda může ještě dnešního člověka něco překvapit. Ale zřejmě to tak bude, protože jsem během své dovolené potkala mnoho žen s očima přilepenýma na stránky Fifty Shades of Grey a to v různých jazykových vydáních.

Já osobně se musím přiznat, že u mě už bude asi navždy představovat dokonalého muže galantní, zdrženlivý a tak trochu tajemný pan Darcy a ne sadistický a kontrolou posedlý Christian Grey, který mě akorát tak po celou dobu rozčiloval. Možná jsem staromódní, ale Pýcha a předsudek bude mít v mé knihovničce své stálé místo, na rozdíl od Padesáti odstínů šedi, kterých jsem se hned po přečtení rychle zbavila, abych je v knihovně neblokovala.