Pokud byste se mě zeptali, který film na mne v poslední době nejvíce zapůsobil, pak bych odpověděla „film Lidice“.
Na filmovém portálu csfd.cz již Lidice dosáhly červeného hodnocení. Jejich premiéra byla 2. června a já jsem si tento film nenechala ujít. Dobře jsem udělala. V hlavních rolích se představil úžasný Karel Roden, Zuzana Fialová a Zuzana Bydžovská. Režisérem je Petr Nikolaev, scénář napsal Zdeněk Mahler. Film Lidice nám rozehrává lidské osudy na pozadí velké tragédie. Všechno začíná naprosto nevině – na svatbě. Jenže už tady začíná první tragédie, tragédie osobní. Karel Roden v roli Šímy zabije nešťastnou náhodou svého syna a dostane se do vězení. Právě díky této nešťastné okolnosti (nebo možná bohužel) jako jediný muž na území Protektorátu Čechy a Morava přežije lidickou tragédii. Dokonce i zde se filmaři drželi skutečnosti. Onen přeživší byl skutečně synovrah a 10. června 1942 se nachází ve vězení. Jen jméno mu bylo změněno. Ale zpět k filmu. Na plátně se rozehrávají příběhy lidických a paralelně s nimi můžeme sledovat velké dějinné události. Nástup zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha do svého úřadu. Velký Heydrichův koncert na Hradě. 27. květen 1942. Atentát na Reinharda Heydricha. A pak už se celá hrůzná mašinerie rozjíždí na plné obrátky. Viník musí být nalezen. Nešťastnou shodou okolností, v nichž hraje důležitou roli nevinný dopis, ukáže prst na Lidice. O osudu obyvatel je rozhodnuto. Ale nebudu zde vykládat všem dobře známá fakta. Zaměřím se raději na výběr scén, jež mi uvízly v paměti.
Film se mi také velice líbil. Akorát ta scéna, jak se Šíma vrací domů, mi přišla nereálná. Přeci jen, Lidice nebyly jen rovina, třeba ten kostelík stál trochu na kopci, a ten tam nebyl.
Ale jinak souhlasím, nejlepší film, co jsem za poslední dobu viděla.