Lidice

Pokud byste se mě zeptali, který film na mne v poslední době nejvíce zapůsobil, pak bych odpověděla „film Lidice“.

Na filmovém portálu csfd.cz již Lidice dosáhly červeného hodnocení. Jejich premiéra byla 2. června a já jsem si tento film nenechala ujít. Dobře jsem udělala. V hlavních rolích se představil úžasný Karel Roden, Zuzana Fialová a Zuzana Bydžovská. Režisérem je Petr Nikolaev, scénář napsal Zdeněk Mahler. Film Lidice nám rozehrává lidské osudy na pozadí velké tragédie. Všechno začíná naprosto nevině – na svatbě. Jenže už tady začíná první tragédie, tragédie osobní. Karel Roden v roli Šímy zabije nešťastnou náhodou svého syna a dostane se do vězení. Právě díky této nešťastné okolnosti (nebo možná bohužel) jako jediný muž na území Protektorátu Čechy a Morava přežije lidickou tragédii. Dokonce i zde se filmaři drželi skutečnosti. Onen přeživší byl skutečně synovrah a 10. června 1942 se nachází ve vězení. Jen jméno mu bylo změněno. Ale zpět k filmu. Na plátně se rozehrávají příběhy lidických a paralelně s nimi můžeme sledovat velké dějinné události. Nástup zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha do svého úřadu. Velký Heydrichův koncert na Hradě. 27. květen 1942. Atentát na Reinharda Heydricha. A pak už se celá hrůzná mašinerie rozjíždí na plné obrátky. Viník musí být nalezen. Nešťastnou shodou okolností, v nichž hraje důležitou roli nevinný dopis, ukáže prst na Lidice. O osudu obyvatel je rozhodnuto. Ale nebudu zde vykládat všem dobře známá fakta. Zaměřím se raději na výběr scén, jež mi uvízly v paměti.

Jak je z předchozího odstavce vidět, filmem Lidice jsem byla nadšena. Velmi se mi líbil. Pokud bych měla zodpovědět na otázku „Proč?“, odpověď by byla jasná. Už dlouho jsem nezhlédla film, který by tolik zapůsobil na mé city. Od druhé poloviny bylo hned několik scén, jež mne dojaly. Začalo to popravou lidických mužů. Zastřelen byl i nedospělý chlapec, který odmítl opustit svého otce. Jejich ruce se pustily až ve chvíli, kdy padali mrtví k zemi. Místní farář ani v poslední chvíli nezapomněl na Boha a zemřel s rukama spjatýma k motlitbě. Další scéna, jež si zaslouží být připomenuta, je Šímův návrat domů. Ačkoli jsem slyšela názor, že je to naprosto nereálné a tudíž, že je celá scéna divná, já s tímto nesouhlasím. Jak jinak zpodobnit hrůzný fakt, že Lidice byly vymazány z mapy, než pohledem na zasněženou pláň, kde nic není? Do třetice zmíním scénu naprosto hrůznou a to okamžik, kdy byly zavražděny lidické děti. Asi raději nebudu popisovat samotný akt. Vidíme bezbranné dětské ručičky bušící na okna autobusu.

Film je, dle mého skromného názoru, velmi povedený. Ukazuje pro nás možná trošku špatně uchopitelné téma (však co si také máme v učebnicích dějepisu pod termínem „vypálení Lidic“ představit?) vztahující se k naší nedávné minulosti.

Zajímavost na závěr. V závěrečných titulkách psali, že lidé po celém světě vyjádřili solidaritu s lidickými tím, že svým dcerám dávali jméno Lidice. A tento trend se prý drží i v současnosti.

Příspěvek byl publikován v rubrice Filmy, Historie. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u Lidice

  1. Em napsal:

    Film se mi také velice líbil. Akorát ta scéna, jak se Šíma vrací domů, mi přišla nereálná. Přeci jen, Lidice nebyly jen rovina, třeba ten kostelík stál trochu na kopci, a ten tam nebyl.
    Ale jinak souhlasím, nejlepší film, co jsem za poslední dobu viděla.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *