Betonová zahrada. Autor: Ian McEwan. Kniha, která by rozhodně neměla být zapomenuta a utlačena do pozadí. Na hodině literatury mne zaujal skandální námět. Po přečtení několika stránek jsem musela uznat, že člověk musí mít hodně silný žaludek, aby těch pouhých sto stránek přečetl. Uspěla jsem. Sice se mi párkrát nevolno udělalo, ale zvládla jsem to až do konce.
Celý příběh se točí okolo rodiny žijící stranou od veškeré společnosti, dalo by se říci dokonce až v izolaci od okolního světa. Vypravěčem je pubertální chlapec Jack. Ten má sestry Julii a Sue a bratra Toma. Otec ostatní členy rodiny svazuje silnými provazy, je to šílený puntičkář, všechno má své místo svůj řád. Prezentováno je to na zahradě, kde se snaží bujně rostoucí plevel zničit betonem.
Jednoho dne otec náhle zemře. Nedlouho na to ho následuje i matka. Děti ji ze strachu před dětským domovem zabetonují ve sklepě. Román dále popisuje život sourozenců. Celé vyprávění se zdá být zvrhlé. Jack již na začátku vzpomíná na intimní hrátky tří starších sourozenců. Celý příběh navíc vrcholí incestem Juliiným a Jackovým.
Ano, vše se zdá být nechutné a zvrhlé. Autor však tímto vším, alespoň podle mne, ukazuje na silnou vazbu mezi sourozenci, na jejich soudržnost. Incest Julie a Jacka se zdá být až nemožný, protože Julie se v podstatě celou dobu svého bratra štítila. I přesto čtenář tento konec očekává. Jack žárlí na přítele své nejstarší sestry a celou dobu po ní skrytě touží.
Kniha je napsaná velmi čtivým jazykem. Občas máte přímo možnost cítit nasládlou vůni rozkládajícího se těla a mnohé další vůně, které na vás doslova čiší.
Knihu bych rozhodně doporučila každému. Chce to jen pevné nervy a dobrý žaludek. Jedná se o velmi silný estetický i citový zážitek. V tomto případě se autor snažil o negativní citové a estetické zážitky a povedlo se mu to opravdu bravurně.
Dalo by se říct,že úřady se o lidi starají,jen když mají platit daně.Jinak je nic krom vlastní výplaty nezajímá.Soudržnost rodiny hrůzná a příkladná součaně.