Moje Babička
8. 3. 2011, autor: Michaela, kategorie: Život | Komentářů: 1
Je to maminka mého dědy, takže ve skutečnosti je mou prababičkou, ale nikdy jsme jí neřekli jinak než „Babičko“. Bydlí s námi již od té doby, co jsem se narodila. Situace se změnila, když jsem se v mých patnácti letech společně s bráškou a mamkou odstěhovala do Prahy. O této době ale mluvit nechci. Chci mluvit o časech, kdy jsme všichni bydleli pod jednou střechou.
Moje Babička není žádnou tou moderní babičkou, ale vždy nosí dlouhou sukni, zástěru a bílé vlasy jí zakrývá šátek. Takhle nějak jistě vypadala i Babička Boženy Němcové, říkávala jsem si vždycky. Přesně jako má Babička.
Už v době, kdy jsem se narodila, se Babička těšila požehnanému věku asi sedmdesáti let, ale ani to jí nezabránilo vrhnout se na nelehký úkol – totiž hlídat mě a mého brášku, kdykoli byli rodiče pryč. V té době byly (alespoň u nás) velmi moderní rozhlasové pohádky. Ty nejhezčí jsme si dokonce nahrávali na dnes již zapomenuté kazety. A tak nám Babička pouštěla Princeznu lasičku (nebo tak nějak se ta naše nejoblíbenější jmenovala), klimbala v houpacím křesle a my jsme s bráškou spokojeně poslouchali pohádku. To houpací křeslo jsem si opravdu nevymyslela, máme ho doma dodnes.
Jakmile se jaro začalo probouzet k životu, brala nás Babička na procházky do lesa. Na podzim jsme sbírali kvanta hub, která jsme pak stejně ani já, ani brácha nejedli.
Jako každá správná babička nás i naše Babička rozmazlovala sladkostmi a to každé druhé ráno, kdy chodila do obchodu pro čerstvé pečivo. Od té doby mám pudink se šlehačkou, mléčnou Milku a laskonku spojenou výhradně s Babičkou.
Krásných vzpomínek z dětství je spousta, ale ty s dospělostí nekončí. Byla to právě moje Babička, kdo mi značným dílem přispěl na novou domácnost a kdo mého Toma přijal ihned do rodiny. Místo dvou čokolád nám dávala při každé naší návštěvě čokolády tři – pro mne, brášku a Toma.
Moje Babička umřela 4.3.2011. Bylo jí 89 let. Teď už se na nás jistě kouká z toho nejměkčího obláčku.
Děkuji ti za vše, Babičko!
[...] měsíc, kdy jsem měl dosáhnout osmnácti let, nezačal zrovna radostně. Umřela mi babička. Nepříliš radostná zpráva. Holt takový je život. V den mých narozenin jsem si užil Hypno [...]