Smrt je mým řemeslem

Mou velkou vášní a zálibou je literatura. Proto jsem se rozhodla obohacovat vás svými čtenářskými zkušenostmi.

První knihou, o které budu psát, je dílo francouzského spisovatele Roberta Merleho a její jméno zní SMRT JE MÝM ŘEMESLEM. Její děj je umístěn do první poloviny 20. století a mapuje první i druhou světovou válku. Právě druhá světová válka je – nebudu říkat mým oblíbeným obdobím, protože to by znělo poněkud děsivě, ale rozhodně jsou léta 1939 – 1945 pro mne velmi zajímavá. Nedivte se tedy, pokud zde budete číst o knihách z této doby častěji než o dílech doby jiné.

Na knihu SMRT JE MÝM ŘEMESLEM mě nalákala má bývalá paní profesorka na češtinu. Zaujala mne právě svým poněkud bizardním námětem. Tato kniha nepopisuje válečné útrapy, ani v ní nenajdete smutné příběhy židovského obyvatelstva. O čem ale je? O čem vypovídá? Budování koncentračního tábora. Ano, přesně toto, podle mne, poněkud netradiční téma mne upoutalo. Nenechte se však zmást. Kniha není pouze popisem stavebního procesu. Není pouze o místě, kde přišly o život miliony nevinných lidí. Vypráví o lidském osudu, o postupné degradaci člověka, vypráví o lidské bestii.

Hlavní postavou je Němec Rudolf Lang. Abychom mohli pochopit jeho hrůzné chování v průběhu válečných let, je třeba nahlédnout do jeho života již v době dětských let. Proto se na počátku knihy ocitáme v době Langových školních let. Zde na něj dohlíží jeho velmi přísný otec, dalo by se říci téměř fanatický křesťan. Zatížen vlastním velkým hříchem, rozhodne se Rudolfa poslat na dráhu duchovního. Ten se s tím však nehodlá smířit. Dalo by se očekávat, že otcova smrt bude pro dospívajícího chlapce vysvobozením. I já sama jsem se domnívala, že ty těžké okovy, které Rudolfa poutaly a tížily, po smrti tyranského otce spadnou.

Nestalo se tak. Otcův duch ho neustále pronásleduje, ovlivňuje jeho život. Lang ho dokonce objevuje ve svých budoucích nadřízených a autoritách.

Když v červenci 1914 vypukla světová válka, Lang se ve svých šestnácti letech snažil všemi možnými způsoby dostat na frontu. Chtěl bojovat. Bojovat za Německo. To se mu také podařilo. Jeho milovaná vlast však válku prohrála. V průběhu meziválečných let se Lang protloukal, jak jen mohl. Vysvobození přišlo, když se přihlásil k jednotkám SS. Tím našel životní smysl. Své poslání konal velmi svědomitě. Mezi nacisty si vybudoval dobré jméno. Proto není divu, že byl jako ten nejspolehlivější pověřen tajným, veledůležitým úkolem. Byl poslán do Osvětimi, kde měl vybudovat ve velmi krátkém čase tábor. Během plnění tohoto náročného úkolu se potýkal s mnohými problémy.

Lang bravurně vyřešil problém, jenž vyplýval ze stále většího počtu mrtvých těl, pro která již nezbývalo místo v masových hrobech. Rozhodl se pro spalování mrtvol v obrovských pecích. V táboře vyrostla obrovská krematoria, která po celý den i noc zahalovala Osvětim do nechutně páchnoucího kouře. Ano, zdá se to být odporné a neuvěřitelné, to, co jsem zde napsala, ale v knize je to přesně takto popisováno. Vězni jsou nazýváni „jednotkami“. Čtenář není ušetřen ani před úvahami nad tím, kolik musí být pecí, aby stihly spálit určitý počet jednotek.

Rudolf Lang si vede velmi dobře až do konce války. I tentokrát však Německo prohraje. Se všemi válečnými zločinci probíhají procesy, Lang stane před soudem také. Na tom všem je nejzajímavější fakt, že on necítí žádnou vinu. Prostě vykonával rozkaz, tím se hájí. Název knihy je opravdu výstižný, smrt byla vskutku jeho řemeslem a on toto řemeslo plnil velmi dobře.

Za zmínku stojí dále skutečnost, že Rudolf Lang byl vzorný manžel a otec. Ve dne posílal malé židovské děti s jejich matkami do plynových komor a večer dával polibek na dobrou noc své vlastní ženě a dětem. Většina manželek vysokých nacistických prominentů neměla tušení, co jejich manžílci činí za hrůzy (výjimkou je manželka ministra propagandy Magda Goebbelsová, která věděla jak o vyhlazovacích plánech Goebbelsových, tak Hitlerových). Tím bych chtěla říci, že kniha ukazuje to, co bylo během válečných let normální.

Stále jsem si pokládala otázku, kde se náhle vzalo tolik vrahů. Po přečtení této knihy je, podle mne, jedním z možných vysvětlení fakt, že tito lidé pouze vykonávali rozkaz. Oni sami se za své činy necítili zodpovědní, zodpovědnost nesli vždy jejich nadřízení. Úplně stejně to chápal Rudolf Lang, a proto se z něj stal jeden z nejmasovějších vrahů všech dob.

Příspěvek byl publikován v rubrice Literární koutek. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u Smrt je mým řemeslem

  1. Pingback: Michalčin zápisník » Archiv » Reportáž z naší první vysokoškolské exkurze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *