Temno. Povinná literatura téměř každé střední školy, kterou však nikdo nečte. Ptám se proč? Chudák Jirásek byl zaškatulkován jako ten nudný autor historické prózy založené na popisu, a právě proto ho pro jistotu nikdo ani neotevře. Ani já jsem na střední škole nebyla jiná. Nyní, na škole vysoké, jsem byla okolnostmi donucena Jiráskovo Temno otevřít a celé přečíst. A jaké jsou mé pocity? Byla jsem velmi příjemně překvapena. Vůbec to nebylo nudné čtení. Ba naopak, byla jsem od začátku až do konce napjatá. Bude láska Jiříka a Helenky naplněna? Nebo se Helenka vrátí zpět ke svému otci a své víře? Ale nepředbíhejme. O čem Temno vypráví?
Celý příběh je ohraničen dvěma důležitými událostmi a těmi jsou korunovace Karla VI. a svatořečení svatého Jana Nepomuckého. V románu vystupuje mnoho postav, těmi klíčovými jsou pro mne Helenka, dcera myslivce protestanta, a Jiřík, syn pocházející z přísně katolické rodiny. Kniha nám předkládá velký společenský a náboženský problém 18. století reprezentovaný na jedné straně církví katolickou, na straně druhé protestantismem. Každou stranu ztělesňuje jedna velká osobnost. V případě katolicismu je to Jan Nepomucký, oproti němu stojí „kacíř a zrádce“ Jan Hus. Z tohoto hlediska můžeme knihu číst jako velkolepý historický obraz.
Na román se však dá také pohlížet čistě ženskýma očima. Vidíme, jak velké dějinné události působí na malého člověka. Jiřík připravující se po dlouhá léta na kněžské povolání se zamiluje do Helenky, dívky, která se má coby společnice Jiříkovy babičky „vyléčit“ z nepravé víry. Kacířskou dcerou však zůstane i poté, co se zachová jako pravá katolička. Jejich láska nedojde naplnění. Doba a společnost, ve které žijí, jim to nedovolí.
„V hlubokém temnu žil, v hlubokém temnu odešel. Ani tucha jitřního světla.
Temno, temno. –“
Úryvek ze 73. kapitoly přesně vystihuje, proč Jirásek pojmenoval román Temno. Nekatolíci se museli tajně scházet, konat své bohoslužby v ústraní, zatemňovat okenice. Temno vládlo v jejich životech.
Podle mne je to kniha velmi kvalitní a strhující. Nevidím důvod, proč se Temna obávat. Jakmile se totiž čtenář prokouše úvodní popisnou pasáží, již ho od knihy nic nevytrhne.
Někdo Temno zbožňuje, jiný ho zatracuje. Nemůžeme však hodnotit pouze podle tloušťky knihy. Soudit o kvalitách díla můžeme až po jeho přečtení. A Temno za přečtení rozhodně stojí.
Taky jsem si v prváku říkala, že ty knížky z povinné četby nikdy číst nebudu a teď před maturitou, když by se mi hodilo je mít přečtené, se spoléhám jen na nějaké stručné děje, které najdu na internetu, ale docela dost mě jich už podle vyprávění zaujalo, takže až v úterý osmaturuju, mířím do knihovny:) Sice je trošku pozdě, po maturitě začít číst povinnou četbu, ale tentokrát to bude něco jiného, nebdue to z povinnosti, bude mě to bavit:)