Vstříc třetímu desetiletí svého života!

Včera jsem oslavila své dvacáté narozeniny, ačkoli slovo „oslavila“ není příliš na místě. Copak je co slavit? Aniž by se mne někdo tázal, byla jsem vyrvána ze světa „teenagerů“ do světa „cátníků“. Ano, to je ten svět dospělých, kde už není slušné prozrazovat věk žen. Mně nezbývá, než zhodnotit uplynulá dvě desetiletí a posoudit, zda do toho třetího vstupuji s čistým štítem.

To první, co mě napadá, je fakt, že úderem včerejší deváté hodiny ranní, jsem opět starší než můj přítel a to na celé následující čtyři měsíce. A když se zamyslím nad tím, co jsem zatím dokázala…

Vesměs všechny mé úspěchy se týkají studia – pro někoho možná věc zbytečná, pro mne však velmi důležitá. Na střední škole jsem nejprve získala přízvisko „šprtka“. Celé čtyři roky jsem se úpěnlivě snažila změnit ho na přízvisko „chytrá“, což vlastně znamená úplně to samé, ale zní mnohem líp. Každopádně v uplynulém roce jsem odmaturovala (a dle mého mínění docela slušně) a dostala jsem se na svou vysněnou vysokou školu. V únoru jsem se poprala se svým prvním zkouškovým obdobím a teď začínám bojovat znovu – tentokrát s tím druhým. Když se na to tak zpětně dívám, zjišťuji, že to vlastně ani nejsou úspěchy. Mám maturitu – papír, který dnes přestává mít jakoukoli hodnotu – a chodím na vysokou školu, o které vůbec nemohu vědět, zda ji dokončím.

Ale nechci končit takto pesimisticky. Společně s Tomáškem jsme si pronajali krásný byteček, kde už přes půl roku bydlíme. Ano, to by se dalo řadit mezi úspěchy. A v nedávné době jsem začala pracovat v klubu Síť, což je místo, kam chodí děti trávit svůj volný čas. Práce mě zatím velmi baví. Konečně jsem totiž zjistila, že jsem opravdu neudělala chybu, když jsem se rozhodla pro pedagogickou fakultu.