Jmenuji se Michaela Hráchová a je mi 19 let. Mám ukončené středoškolské vzdělání a to velmi úspěšně. Přesně na tohle jsem se dlouhou dobu těšila. Až opustím Beroun a s ním i Střední pedagogickou školu, která byla po čtyři roky Mou školou. Nejedna moje kamarádka ode mě slyšela, že je přeci na čase posunout se někam dál, nechat tuhle školu za zády a jít vstříc nové budoucnosti na škole vysoké. Odmítala jsem si připustit, že by se mi snad mohlo stýskat. Teď už Střední pedagogická škola v Berouně není Mou školou a já to cítím jinak.
Když jsem před čtyřmi lety vycházela z deváté třídy, měla jsem pocit, že ztrácím všechno a všechny. Rodiče se rozváděli a já se s mamkou a bráchou stěhovala do Prahy, daleko od místa, kde jsem celý život bydlela a chodila do školy. V září jsem nastoupila do nové školy. Nikoho jsem tu neznala, nebylo to lehké období, ale po čase jsem zde našla kamarády, o které bych nikdy nechtěla přijít.
Má spolusedící Romanka. Prý jsem ti jednou pomohla při dějepisu a už to začalo, tak asi ano 🙂 Každopádně vím, že lepší kamarádku na trávení dlouhých a nezáživných vyučovacích hodin jsem si vybrat nemohla. Vždycky jsi tu pro mě byla a já tu byla pro tebe a tak to bude i nadále. Naše Kristýnka? Strašně moc chytrá holčina, kterou mám moc ráda. Celou dobu jsi zticha a pak něco zahlásíš a stojí to za to 😀 Zuzanka. Za každé situace svá a originální. Na ty naše výlety s Pavlem nikdy nezapomenu. Myslím, že jsme spolu zažily opravdu hodně a rozhodně na tom teď nehodlám nic měnit. Sranda s tebou vždycky byla dokonalá. A druhá Zuzanka, náš Dub a Javor 🙂 Hodiny francouzštiny s Kočenkou jsou nezapomenutelný. A ty tvoje hlášky, z tebe jsem občas fakt nemohla. „Sice máme u Kočenky špatný známky, ale je s ní sranda!“ Ještě jsem nepotakala člověka, který by brečel, když se směje, ty jsi první. A nesmím zapomenout na Míšu. „Čekáš, čekám?!“ A naše cesty z autobusu do školy. Jsi moc krásná a hodná slečna. A neboj, vídat se určitě budeme 🙂 Pávi, s nikým jsem se nenasmála tak jako s tebou. A Míšo Šindler. nevím, jestli tohle budeš číst, ale přestaň řešit to, jak vypadáš. Jsi hezká a my tě máme rádi! Neodmyslitelně k nám patří i Ondra, náš skvělý klavírista. Vždycky mě štvalo, že sis jako jediný nikdy nemusel psát výpisky z hudebky a procházelo ti to, ale stejně tě mám ráda. Byl jsi na mě moc hodný a milý 🙂 Aničko, tebe jsem vždycky obdivovala. Jsi taková naše intelektuálka. Všechny vás mám moc ráda a jsem šťastná, že jsem ty čtyři roky mohla prožít zrovna s vámi.
Na konci roku 2008 jsem poznala člověka, který vstoupil do mého srdce a nikdy z něj již nevystoupí. Následujících pár vět bych chtěla věnovat tobě, Tomášku. Zpočátku to vypadalo úplně nevinně. Kamarád mého bráchy. Napsali jsme si pár vzkazů. Ale velmi brzo jsem k tobě začala cítit něco víc, než jen kamarádství. Po čtrnácti dnech jsme si řekli, že se milujeme a trvá to až do dneška. Dokážeš pochopit mé chyby (a že jich není málo :D) a odpustit. Dáváš mi svou lásku. Jsi krásný a hodný. Jsme důkazem, že „láska hory přenáší“, protože nás dělí více než 100 kilometrů. Tomášku, jsi ten, na koho jsem tak dlouho čekala, jsi můj princ! Miluji tě!
Během těch čtyř let se stalo spoustu věcí. Potkala jsem plno nových lidí, bohužel jste se mi sem nevešli všichni. Myslím, že všichni jsme se změnili, posunuli někam dál. Ale nechci o vás přijít (tak jako jsem přišla o kamarády ze základky). Doufám, že pomaturitním večírkem se naše cesty nerozešly natrvalo a že i nadále budeme prožívat společné chvíle. Mám vás všechny moc ráda!
